vítám vás na mých stránkách, které jsem se rozhodl vytvořit poté, co se mého syna zeptal kamarád v hospodě „co vlastně ten tvůj táta složil„?
Není to jediný důvod, sám jsem zjistil, že už si spoustu věcí nepamatuji a že by bylo dobré, udělat si v tom mém hudebním CV trochu pořádek 🙂
Jsem ročník 1952
Narodil jsem se v Praze
Mám manželku, 2 děti, 3 vnoučata a na starost milovanou fenku Elinku.
Miluji sport a přírodu.
Hudbu jsem měl rád od dětství, vzpomínám, jak jsem v předškolních létech chodil po Veleslavíně od domu k domu a na dětský akordeon přehrával tehdejší hit „Cestář“.
Zpívat jsem se styděl, ale ani to netrvalo dlouho.
Myslím, že v šesté třídě mi Ježíšek nadělil kytaru a bylo vymalováno. V televizi se tenkrát objevili první hudební klipy s Karlem Gottem (Zdvořilý Woody, Trezor, Oči má sněhem zaváté) a krásné písničky Waldemara Matušky (Jó, třešně zrály, Tereza, Růže z Texasu), všechny jako stvořené pro kytaru na lavičce v parku.
Měl jsem to štěstí, že naše paní třídní učitelka Hrnčířová kromě českého jazyka vyučovala i hudební výchovu a mne používala jako doprovodnou jednotku ve všech třídách a hlavně vždy tvrdila, že v hudební výchově se má hlavně zpívat. Díky tomu jsem měl šanci vyhnout se takovým předmětům jako byla chemie, biologie aj. a kromě toho jsem brzy pochopil, jaký má kytara vliv na dívčí srdéčka!
Nu a pak nastal konec školy základní a co dál?
Skončil jsem na dopravní průmyslovce, kde jsem ve druhém ročníku započal společnou cestu životem s mojí nastávající, ale pro mne bylo důležité to, že se mi současně s nástupem na střední školu podařilo nastoupit na Lidovou konzervatoř J. Ježka.
A tak jsem byl čtyři roky obklopen skvělými profesory, slavnými spolužáky, ale hlavně hudbou. Ke kytaře přibyl klavír a hlavně moje oblíbené předměty jako harmonie a skladba.
No a pak už to šlo ráz na ráz.
Po konci školy nástup do AUSu (Armádní umělecký soubor), kde jsem čerpal první zkušenosti s vystupováním coby zpěvák skupiny ESA pana V.Bomby, což mi přišlo jako skvělé jméno pro vojenského kapelníka 🙂 a protože to byl náruživý kuřák, tak mne nechával za sebe zaskakovat za jeho varhanami. Také jsem tam s dvěma dalšími kamarády (Šulc, Štáfek) založili skupinu BeatlAUS a nahráli si ve volných chvílích první LP desku z našich písní.
Po vojně jsem dostal nabídku na vstup do kapely J. Volejníka coby kytarista a zpěvák.
S ním jsem absolvoval první profi nahrávky v hudebním studiu Na Petýnce, kam jsem musel přinést panu režisérovi moje první partitury. Pamatuji si, že mne natáčecí proces uchvátil a moc jsem si přál být ve studiu častěji.
Orchestr Zdeňka Bartáka
Jak už to bývá – přání otcem myšlenky – měl jsem to štěstí, že se jednoho dne na našem vystoupení objevil nenápadný muž, sedící pod pódiem a pozorně sledující moje činění. Nebyl to nikdo jiný než populární big-bendový kapelník, pan Zdeněk Barták st.
Nabídl mi tenkrát vstup do jeho orchestru a myslím, že to pro mne byl bod zlomu. Strávil jsem v jeho orchestru třináct let a byla to Vysoká škola. Dodnes jsem za to panu Bartákovi vděčný a obdivuji jeho trpělivost, kterou se mnou měl. Nesmím zapomenout na to, že jsem se díky němu seznámil s mým „úhlavním“ životním kamarádem – Vláďou Heráčkem, zakládajícím členem skupiny Juventus, kterou jsem obdivoval už s mojí první kytarou.
Hudba na plný úvazek
Během té doby jsem opustil civilní zaměstnání a začal se věnovat hudbě na plný úvazek. Seznámil jsem se se spoustou lidí z oboru a poté, co jsem si začal budovat domácí studio, jsem zachytil současný trend ve využití počítačů a synthetizátorů.
Byla to smršť.
Díky mému kamarádovi Ondřejovi, jsem dostal možnost navštěvovat každý rok hudební veletrh ve Frankfurtu n/M a seznamovat se s posledními novinkami v oboru.
Stal se ze mne muzikant vyhledávaný mnoha interprety a skupinami pro studiové nahrávání.
Díky používané technice jsem byl schopen zkrátit časy určené pro nahrávky základů a tím pádem zbývalo více času na zpěvy, kytary, dechy a míchačky. Pro mne to byla vždy nová zkušenost ze spolupráce se skvělými muzikanty a zvukaři.
Nejvíc vzpomínám na partu Golem kolem Honzy Václavíka, kde jsem poznal úžasné profíky, muzikanty, zpěváky a aranžéry. Navíc to byli slušní kluci.
Dále to byla spolupráce s Kroky F. Janečka a hlavně s Michalem Davidem. S nimi jsem strávil v Supraphonském studiu Mozarteum hodně času a tam jsem také poznal mého pozdějšího velkého guru, zvukaře pana Františka Řebíčka.
S panem Bartákem jsem vstoupil i do proslulého rozhlasového studia A v Karlíně, kde jsem také v průběhu času nahrál velkou porci muziky. Samozřejmě nesmím zapomenout na dva skladatele, kteří mne zaměstnávali nejvíce. Byli jimi Jarda Uhlíř a Zdeněk Barták ml. Pro oba jsem udělal hodně práce a rád na to vzpomínám.
Skladatelská práce
ROZHLAS
Zlom v mé práci nastal v roce 1987, kdy jsem byl poprvé pozván do rozhlasu jako skladatel scénické hudby. K mé velké radosti jsem dostal příležitost natočit hudbu pro velice váženého pana režiséra Horčičku a jeho inscenace Továrna na absolutno, Mistr a Markétka a Matka.
Dílo se zdařilo a tak to nebyla poslední hra, kterou jsem v rozhlase natočil. I v tomto případě zvítězila domácí příprava a rychlost natáčení.
Setkal jsem se se spoustou režisérů a na některé vzpomínám obzvlášť rád. Mým velkým favoritem byla paní režisérka Kofránková, která dokázala dokonale vyjádřit své představy o hudbě a já jsem je rád plnil. Dále to byli Jarda Kodeš, Ivan Chrz a v neposlední řadě Vlado Rusko, který ve spojení se zvukařem Milanem Křivohlavým byli dokonalá dvojka!
Pár ukázek z rozhlasových her
Dinosauři 3/2018
Morová rána
Rukavice /Sax quartet/
Spalovač mrtvol
Srpen 1914
Seznam rozhlasových nahrávek najdete na konci příspěvku.
Divadlo
S Jardou Kodešem jsem také stvořil hudbu pro pár jeho divadelních inscenací (Rozmarné léto, Mařka, Skořápka). A když už jsem u těch režisérů, měl jsem příležitost pracovat i pro pana Bednárika na představení Chu-Chin-Chou v Bratislavě a na zpracování Kouzelné flétny coby černého divadla.
Vzorky z divadel
Rozmarné léto
Skořápka /zpěv moje dcera Petra/
Film
Poslední dva režiséři které bych neměl opomenout je Tomáš Škrdlant, pro kterého jsem nahrál hudbu ke třinácti dokumentům. Tomáš se zhlédnul v J.S.Bachovi a tak jsem se dopracoval i k jeho úpravám. Doufám, že klasiky nerozlobím 🙂
A druhým oblíbeným filmovým režisérem byl Tomáš Spanlang, pro kterého jsem složil hudbu k několika dokumentům.A z toho jeden považuji za husarský koutek. Požádal mne, ať složím čtyřvětou „Symfonii“ pro Plzeňskou Škodovku a on spojil mojí hudbu s jeho industriálními záběry z výroby. Dnes to považuji za velkou troufalost z mé strany, ale teď při zhlédnutí po třiceti létech jsem na to hrdý. Hlavně vzhledem k technice kterou jsem měl tenkrát k dispozici. Ostatně výsledek můžete zkouknout na Youtube. Odkaz je v seznamu dole.
V roce 1989 nastala v mé práci asi největší změna, tvorba hudby pro kreslený svět večerníčků. Bylo jich bezpočet, ale ten první si samozřejmě pamatuji nejvíc. Vzniknul v Ostravě ve studiu Flek a jmenoval se „Al a Dal“. Dodnes mi ve studiu visí fotografie z jeho dílů. Tenkrát byl vyjímečný použitím gelové hmoty, která dokázala napodobit i tekoucí vodu. V dnešní době počítačových efektů s AI nic převratného, ale tenkrát to bylo něco.
Večerníčků jsem natočil asi dvanáct, ale nejkrásnější vzpomínka patří panu Milerovi a jeho Krtečkovi. Pan Miler byl úžasný člověk, který vždy hleděl na to, aby byl jeho Krtek milý, hodný a dětmi milovaný. Jeho přáním bylo vždy, ať je hudba jako jeho obrázek, a já se snažil vyhovět mu plnou měrou. Bohužel po pěti létech naší spolupráce nás opustil navždy a jeho milovaný krteček se přenesl do Číny a jsem si jist, že je dobře, že už ho nevidí 🙁
Televize
Příběhy o Krtkovi – 13 večerníčků a 13 krátkých 1minutových upoutávek
Zde jsou čtyři ukázky z TV seriálu Ferdy, v Čechách Ferda Mravenec
Písničky
První píseň se jmenuje ENVY a vznikla pro CD Maryly Rodowicz, jedná se o živou nahrávku ze studia Supraphonu Mozarteum. Další čtyři písně vznikly na žádost producenta Ferdy z melodií složených pro seriál a otextoval je E. Krečmar.